Bottegaonline.cz

Robertky

Robertky jsou nižší verzí vibrátorů, avšak přináší Vám také velmi příjemné potěšení při Vašich sexuálních hrátkách s partnerem či partnerkou. Podobně jako u vibrátorů u nich lze rozlišit velikost a barvu. Je Vám nabízeno opravdu velké množství barevného provedení, ať již chcete modrý, růžový či fialový robertek. Podobně jako vibrátory mají robertky také své specifické rozlišení a to pokud chcete robertek, který se dává do vagíny nebo do análu. Také materiál lze rozlišit a to na plastové, gumové, gelové robertky či také skleněné robertky jinak nazývané skleněné dildy.

Hlavním produktem, který budete k robertkovi potřebovat je lubrikační gel, který Vám zpříjemní a usnadní prostupnost do vagíny či análu a také velmi příjemně voní. Jak již bylo zmíněno, robertky mají také své velikosti, stačí si pouze vybrat a je pouze na Vás zda budete chtít robertek, který měří dvanáct centimetrů nebo, dvaadvacet centimetrů. Pokud jde o údržbu rebertků tak ta je velmi snadná. Robertek totiž stačí po použití umýt v teplé vodě, a poté namazat dezinfekčním gelem či mastí. Tuto mast či gel většinou naleznete v balení s robertkem anebo je možné ji později dokoupit zvlášť za „pár korun“.

A kde takovýto robertek seženete? Stačí Vám pouze navštívit jakýkoliv sexshop ve Vašem okolí či zabrouzdat na internetu a navštívit tam nějaký ze sexshopů. Osobně Vám mohu doporučit navštívit web ruzovyslon.cz. Zde Vám poté stačí pouze vybrat si z naší široké nabídky, který bude přesně vyhovovat Vašim požadavkům, a Vašim představám. Je jasné, že robertky se Vám stanou dobrým pomocníkem a zábavou při Vašich vášnivých erotických hrátkách s Vaším partnerem či partnerkou.

Amazonka

Amazonka (španělsky Río Amazonas, portugalsky Rio Amazonas, v domorodých jazycích Parana Tinga [Bílá řeka] nebo Parana Guasu [Velká řeka]) je nejvodnější a nejdelší řekou na Zemi. Nachází se v rovníkové oblasti Jižní Ameriky.

Geografická charakteristika

Řeka pramení v Peru a stéká ze svahů And do peruánské části Amazonské nížiny. Její tok dále tvoří relativně krátkou hranici mezi Peru a Kolumbií a nakonec pokračuje do Brazílie (Amazonas, Pará, Amapá), kde napříč jejím územím teče ve směru východ-západ do Atlantiku. Je nejvodnější,nejdelší a má největší povodí ze všech řek na Zemi. Udávaná velikost povodí se pohybuje v různých zdrojích od 6 915 000 do 7 180 000 km². To zabírá 40% světadílu, přičemž podstatná část jejího toku protéká Amazonským deštným pralesem. Délka se rozněž v různých pramenech liší podle zdrojnice a to od 6 296 km (Marañón) do 7 062 km (Ucayali). Převážná část povodí se nachází v Brazílii, kde se část toku od soutoku zdrojnic k soutoku s Rio Negro nazývá Solimões. Jihozápadní a západní část povodí se nachází na území Bolívie, Peru, Ekvádoru a Kolumbie. Povodí je ohraničeno východními svahy And, jižními svahy Guayanské vysočiny a severními svahy Brazilské vysočiny. Vyplňuje Amazonskou nížinu, která je jednou z největších nížin na světě.

Základní tok prochází ze západu na východ mezi rovníkem a 5° jižní šířky, což je oblast s největším množstvím srážek (1 500 až 3 000 mm), které jsou rovnoměrně rozloženy v průběhu roku. Má průtok 219 000 m³/s. U soutoku zdrojnic je šířka řeky 2 km, na středním toku 5 km, na dolním 15 až 20 km a před ústím 80 až 150 km. Hloubka řeky je na středním toku 70 m u Óbidosu 135 m a v ústí 15 až 45 m.

Průběh toku

Od soutoku zdrojnic Ucayali a Marañón teče Amazonka po rovině, která je často bažinatá a pokrývá ji tropický deštný les. Koryto je lemováno nízkými břehy, které klesají k vodě ve třech stupních. Horní stupeň (terra firma) je nezatápěný břeh, který je tvořený základním sklonem doliny, je vysoký 50 m i více a pod ním se nachází říční úval. Střední stupeň (varzea) je část úvalu zatápěna při velkých vzestupech hladiny řeky. Dolní stupeň (igapo) neboli bažina je zatápěna při běžných vzestupech hladiny. Pod soutokem s Rio Negro se dolina rozšiřuje na 80 až 100 km a jen u měst Óbidos a Santarém se o něco zužuje. Povrch úvalu je členěn mnohými rameny a průtoky. Nacházejí se zde četná jezera a stará ramena. Podél koryta se táhnou nízké valy. Ve vzdálenosti 350 km od Atlantského oceánu začíná delta Amazonky, která je svou rozlohou 100 000 km² jednou z největších na světě. Převážná část vody odtéká severovýchodními rameny a jen menší část odtéká jižním ramenem Pará. Mezi ním a hlavními rameny se nachází jeden z největších říčních ostrovů Marajó.

Vodní režim

Amazonka má složitý a svérázný vodní režim. Má vysoký stav vody po celý rok. Pravé přítoky, jejichž povodí jsou na jižní polokouli a levé přítoky, jejichž povodí jsou na severní polokouli se navzájem doplňují ve svých stavech vody v průběhu roku. Vysoké stavy vody jsou v létě a to je na severní polokouli od dubna do října (levé přítoky) a na jižní polokouli od října do března (pravé přítoky). Tím je sezónní kolísání průtoku u Amazonky vyrovnáno. Jižní přítoky dosahují nejvyšší vodnosti v květnu až v červenci a v srpnu a v září jejich hladina klesá. Maximální průtok dosahuje 300 000 m³/s i více. Žlutá barva vody z řeky je pak pozorována až 300 km od pobřeží v Atlantském oceánu. Při nízkém stavu vody klesá průtok na 70 000 až 80 000 m³/s. Průměrný roční průtok činí 175 000 m³/s a celkový roční odtok z povodí je přibližně 5 520 km³. Na Amazonku tak připadá 15 až 17 % celkového ročního odtoku všech řek na Zemi. Každý rok odnese ze svého povodí více než 1000 Mt pevného materiálu. Na režim řeky na dolním toku má vliv také příliv, který postupuje proti proudu až do vzdálenosti 1 400 km. V oblasti ústí způsobuje příliv tzv. hlomozivou vodu, která představuje prudkou vlnu vysokou 4 až 5 m, která se rychle a s duněním valí po řece a zatopuje a rozrušuje břehy. V jednom z indiánských nářečí se tato vlna nazývá amazunu a je možné že od tohoto slova pochází současný název řeky.

Každý z přítoků přispívá k rychle rostoucímu průtoku vody v řece. Přítoky se neliší jen svou šířkou a vodností, ale také barvou vody, která je závislá především na oblasti a stáří pohoří kde jednotlivé přítoky pramení. Rio Negro je poměrně čistá a zabarvená do černa, Rio Branco mléčně bílá a jiné přítoky jsou žluté, šedé, zelené nebo červené. Na soutoku s Rio Negro dochází k velmi pomalému mísení žluto-šedé Amazonky a čisté černě zabarvené vody z Rio Negro. Několik desítek kilometů má potom řeka dvě barvy – černou u levého břehu a žluto-šedou u pravého břehu.

Flóra a fauna

Rostlinný i živočišný svět Amazonky je velmi bohatý. V jezerech a průtocích roste obří leknín viktorie královská, její listy dosahují obrovských rozměrů. Ze savců žije v ústí kapustňák jihoamerický a v celém povodí delfínovec amazonský. Z ryb zde žije ⅓ celosvětové sladkovodní fauny (2 000 druhů). Arapaima velká dosahující délky až 4 m má průmyslový význam. Charakteristická je také dravá ryba piraňa. Žijí zde také rejnoci, úhoři, hadi a krokodýli.

Hospodářské využití

Spolu se svými přítoky představuje Amazonka největší systém vnitrozemských vodních cest na světě o délce více než 25 000 km. Hlavní tok (Amazonka, Solimões, Marañón) je splavný v délce 4 300 km až k soutěsce Pongo de Manseriche. Až do Manausu (1 690 km) je splavný i pro velké oceánské lodě. Nejvýznamnější přístavy jsou Belém na jižním rameni delty Pará, Santarém, Óbidos, Manaus v Brazílii a Iquitos v Peru. Hydroenergetický potenciál je obrovský, ale jeho využití není velké.

Historie

Ústí Amazonky bylo objeveno Španělem Vicente Yáñez Pinzónem v roce 1500, který řeku pojmenoval Rio Santa Maria de la Mar Dulce [řeka svaté Marie sladkého moře], protože ještě desítky kilometrů od břehu byla voda v moři sladká. První cestu po řece podnikl jiný španělský conquistador Francisco de Orellana v roce 1541. První vědeckou cestu pak uskutečnil francouzský věděc Charles Marie de La Condamine v letech 1743-44. Základní průzkum oblasti pramenů řeky provedla německo-peruánská expedice v roce 1955.

DVD

DVD (anglicky Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá.

Historie DVD

DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina – DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější.

Výklad názvu DVD

Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán název Digital Video Disc (česky digitální videodisk). V roce 1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znít Digital Versatile Disc (česky digitální víceúčelový disk). Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější.

V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině.

Technické informace

Média DVD jsou plastové disky, navenek stejná jako média CD. Disky DVD mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silná. Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm, tedy kratší než v případě CD; to je jeden z důvodů jejich vyšší kapacity. Stejně tak příčný odstup stop je menší – 0,74 μm oproti 1,6 μm u CD.

Zapisovatelná a přepisovatelná DVD

• DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, pro přepisování) Formát DVD+R je mezi široce rozšířenými formáty nejmladší, kupodivu mladší než formát DVD+RW. Disky DVD+R lze v současnosti běžně zapisovat osminásobnou rychlostí oproti standardní rychlosti DVD, tedy 10 800 kiB za sekundu. Touto rychlostí trvá zápis na disk přibližně 10 minut. DVD+RW je přepisovatelná verze formátu DVD+. Standardní rychlost pro zápis na toto médium je čtyřnásobná oproti základní rychlosti čtení DVD.

rvní mechaniky, které byly schopny zapisovat DVD-R, DVD-RW, CD-R a CD-RW, vyráběla firma Pioneer v roce 2001. Kompatibilita však nebyla nejlepší, docházelo k chybné identifikaci medií s nižší odrazivostí.

• DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis, DL = DualLayer, dvě vrstvy)
• DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, na přepisování)

Formát DVD-R vychází z technologie klasického kompaktního disku, existuje tedy ve dvou verzích – verze R, na kterou lze pouze zapisovat, a verze RW, kterou lze přepisovat. Tento formát byl navržen tak, aby byl co nejkompatibilnější s lisovanými disky DVD (DVD-ROM). Z toho plyne výhoda tohoto formátu, kterou je kompatibilita se staršími mechanikami a přehrávači, které vznikly dříve, než se dalo na DVD zapisovat. Tato výhoda se však v dnešní době ztrácí, protože téměř všechny vyráběné přehrávače a mechaniky dokáží přehrávat jak DVD-R, tak DVD+R formáty.

• DVD-RAM – libovolně přepisovatelné médium – dá se s ním pracovat stejným způsobem jako s pevným diskem.

EcoDisc

V roce 2007 byl v Evropě Hamburskou firmou Optical Disc Service patentován a uveden na trh tzv. EcoDisc, česky uváděn také jako EcoDisk. Formát dat je stejný jako běžné DVD, má však vylepšené některé mechanické vlastnosti, ale má nižší kompatibilitu. Je vyroben z polovičního množství materiálu (polykarbonátu) a má tak poloviční tloušťku (0,6 mm) a poloviční hmotnost (8 g). Je ohebnější a odolnější proti poškrábání. Uváděná životnost je 200 let. Není kompatibilní se štěrbinovými mechanikami a nekompatibilita je označena malou grafickou ikonou na disku.

Hybridní pohon

Hybridní pohon je označení pro kombinaci několika zdrojů energie pro pohon jednoho dopravního prostředku. Nejčastěji se má na mysli kombinace elektrické a jiné trakce, jako je tomu u hybridního automobilu, kde se jedná o kombinaci elektromotoru a spalovacího motoru. Hybridní pohony jsou využívány především v silniční a železniční dopravě.

Druhy hybridních pohonů

Automobil s hybridním pohonem představuje vozidlo, které při svém pohonu využívá více než jeden zdroj energie. Hybridní pohony využívají především výhod jednotlivých pohonů při různých pracovních stavech vozidla.

Dnes se testují a vyvíjejí tyto druhy hybridních pohonů:

• spalovací motor + elektromotor + akumulátor
• spalovací motor + elektromotor + externí přívod elektrické energie (trolej)
• spalovací motor + setrvačník
• plynová turbína + generátor + akumulátor + elektromotor
• lidská síla + elektromotor (například Twike nebo elektrokola)

Funkce sériového hybridního pohonu

Mezi již ověřené hybridní pohony patří kombinace spalovacího motoru s elektromotorem a akumulátorem, tzv. sériový hybridní pohon. Tento sériový pohon je při jízdě na krátké vzdálenosti, jako je jízda ve městě, nebo při rovnoměrné jízdě poháněn stejnosměrným točivým strojem. Stroj se napájí jako elektromotor elektrickou energií z akumulátoru. Ve vozidle jsou dvě spojky, jedna (dále jen S1) spojuje spalovací motor s elektromotorem a druhá (dále jen S2) elektromotor s převodovkou. Při jízdě na elektrickou energii je spojka S1, která připojuje spalovací motor rozpojená. Při jízdě na delší vzdálenost např. mimo město, při potřebě větší akcelerace nebo při plném zatížení zajišťuje pohon spalovací motor. Pokud se vozidlo pohybuje silou spalovacího motoru, tak se výkon přenáší prostřednictvím spojky S1 a S2 na převodovku.

Stejnosměrný elektrický točivý stroj v této chvíli mění svojí funkci a pracuje jako generátor stejnosměrného proudu. Takto získaná elektrická energie je přivedena do akumulátoru. V okamžiku brždění se rozpojí spojka S1, tím je odpojen spalovací motor a generátor vytváří elektrickou energii pro dobíjení akumulátoru ze setrvačné energie vozidla.

U hybridního pohonu lze využívat výhody jednotlivých pohonů. U elektropohonu nízkou hlučnost, žádné výfukové splodiny a vysokou účinnost elektromotoru (asi 90 %). U pohonu spalovacím motorem velký dojezd vozidla, v střední a vyšší oblasti otáček vysoký točivý moment a možnost jízdy vysokou rychlostí. Mezi největší výhodu tohoto kombinovaného pohonu patří možnost využití jednotlivých pohonů v oblasti nejvyšší účinnosti, čímž se zajišťuje snížení spotřeby energie. Nevýhodou pohonu jsou vysoké pořizovací náklady, zvýšení hmotnosti vozidla o hmotnost akumulátoru a zmenšení úložných prostor v vozidle.

Do vývoje hybridního pohonu investuje například japonská Toyota, která má za cíl prodávat hybridní vozy ve velkém. Na začátku roku 2009 představila tato automobilka na autosalonu v Detroitu již třetí generaci hybridního vozu Toyota Prius. Ten je výkonnější, úspornější a tižší než jeho předchůdci. Kombinovaná spotřeba tohoto vozu je 4,7 l na 100 km. Elektromotor má výkon 60 kW, spalovací motor pak 73 kW. Celkový výkon hybridního systému je 134 kW. Z nuly na sto se dostane za 9,8 sekund

Typická hybridní vozidla

• elektrická posunovací lokomotiva s bateriovým vozem – Několik v ČR běžných elektrických posunovacích lokomotiv řady 210 bylo v depu České Budějovice přestavěno pro možnost posunu mimo trolejové vedení. Lokomotivy tak mohou posunovat i na některých kolejích, které nejsou trolejí vybaveny, nebo mohou zajíždět na různé vlečky. Přitom, pokud do blízkosti oněch vleček trolej vede, je naopak zbytečné, posílat tam motorovou lokomotivu. Upravená posunovací lokomotiva tedy buďto jede v režimu „trolej“ a odebírá proud sběračem, nebo v režimu „akumulátory“ a odebírá proud z akumulátorů v připojeném vagóně.
• hybridní trolejbus (duobus) – s dieselelektrickým agregátem, s akumulátorem nebo s nezávislým dieselovým motorem
• vodíkový hybridní autobus – s palivovým článkem, bateriemi a případně ultrakapacitory pro pokrývání proudových špiček

Simpsonovi

Simpsonovi (angl. The Simpsons) je americký animovaný seriál vytvořený režisérem Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse pro televizi FOX. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, k datu 8. prosince 2009 má 21 sérií a 448 epizod.

Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ovšem ne jako dvaadvacetiminutový seriál, ale jako dvouminutový skeč v Show Tracey Ullmanové, kterou tehdy vysílala americká televizní stanice Fox. Kresby skečů byly neumělé a celkem během tří sezón vzniklo 48 skečů.

Poté vznikl první díl řádných dvacetiminutových epizod s názvem Vánoce u Simpsonových (angl. Simpsons Roasting on an Open Fire), seriál měl obrovský úspěch a tak byl přesunut do hlavního vysílacího času.

Námět

Základní koncept Simpsonů vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu.

Rodina Simpsonových

Při volbě jmen mnoha postav seriálu se nechal Matt Groening inspirovat svým nejbližším okolím:

• Homer Simpson – Homer Groening (otec Matta Groeninga a jeden z jeho synů),
• Marge Simpsonová – Margaret Groeningová (jeho matka), i když simpsonovská Marge se jmenuje Marjorie,
• Líza Simpsonová – Lisa Groeningová (jeho sestra),
• Maggie Simpsonová – Maggie Groeningová (další z jeho sester),
• Bart Simpson – syn (anagram slova brat – spratek) – Bart patrně ztvárňuje Groeninga samotného.

Základní rodinu Simpsonových tvoří rodiče Homer Simpson a Marge Simpsonová, děti Bart, Líza a Maggie, pes Spasitel a kočka Sněhulka II., která však nešťastně zemřela v díle Já, robot (15. série). Líza si našla novou kočku Sněhulku III., která se jí nešťastně utopila v akváriu, i čtvrtá Lízina kočka Coltrane zemřela, tentokrát vyskočila z otevřeného okna, až pátá kočka, kterou Líza pojmenovala opět Sněhulka II. – ta jí zůstala. Další příbuzenstvo jsou sestry Marge Patty a Selma Bouvierovy, Homerův otec Abe, Homerova matka Mona Simpsonová, která je na útěku před zákonem a později v 19. sérii zemře, jeho nevlastní bratr Herbert Powell a nevlastní sestra, poprvé spatřena v epizodě Obtěžoval jsem anglickou královnu (angl. The Regina Monologues), až po postavy, které se nikdy neobjevily, pouze se o nich mluvilo. Mezi takové patří Homerův bratranec Frank, z kterého se později stala Františka, pak se dal k nějaké okultní sektě, kde mu říkají „Matka Shabooboo“.

Místa, ve kterých se seriál odehrává jsou různorodá, nejčastěji se děj odehrává ve fiktivním městě Springfield, bydlišti většiny hlavních postav. A jak říká sám Matt Groening: I když pocházím ze Springfieldu v Illinois, název Springfield jsem zvolil proto, že je to jedno z nejčastějších jmen měst a osad v USA.

Film

V roce 2006 se objevily zprávy, že Matt Groening souhlasí s celovečerní verzí seriálu. Film Simpsonovi ve filmu (The Simpsons Movie), uvedený 27. července roku 2007, má charakter dílu „protaženého“ do délky filmu.

Příběh filmu se točí kolem Homera, který zaviní největší katastrofu světa. Celý film je tvořen pomocí 2D technologie, na rozdíl od mnoha 3D animovaných filmů (ale i ve filmu je několik 3D scén, evidentně renderovaných pomocí počítače). Většina kopií filmu má v ČR český dabing, stejný jako dabing seriálu.

Za pozornost stojí i fakt, že česky dabovaná verze filmu unikla na peer-to-peer sítě dříve než verze anglická.

Vysílání v ČR

V ČR měli Simpsonovi premiéru v roce 1992 a to na České televizi. Ta vysílala Simpsonovy takřka nepřetržitě, ovšem hlavně v poslední době velmi často měnila vysílací časy i kanál – Simpsonovi se stěhovali z brzkých odpoledních do večerních hodin a opačně a také z ČT 1 na ČT 2. Koncem roku 2009 zakoupila vysílací práva TV Prima, která Simpsonovy reprízuje na kanálu COOL od 1. série. S reprízou začala 1. ledna 2010 uvedením 10 dílů najednou.Aktuálně zakoupila i nejnovější 21. sérii.. Česká televize skončila s premiérovým vysíláním Simpsonových zhruba v březnu 2010, kdy dokončila 20. sérii a pokračuje jejím reprízováním.

Dabing

• Homer Simpson – v původním znění Dan Castellaneta – česky Vlastimil Bedrna (1. – 12. série), Vlastimil Zavřel (od 13. série)
• Marge Simpsonová – Julie Kavner – Jiří Lábus
• Lisa Simpsonová – Yeardley Smith – Helena Štáchová
• Bart Simpson – Nancy Cartwright – Martin Dejdar
• Maggie Simpsonová – Nancy Cartwright – Helena Štáchová
• Carl – John Black – Josef Toman
• Šerif Clancy Wiggum – Hank Azaria – Bohdan Tůma

Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán, který v roce 2000 získal za režii dabingu seriálu cenu Františka Filipovského.
Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi.

Zajímavosti

Ocenění

Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Jen tak náhodně: Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu. Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flinstoneovi v počtu epizod.

Vtipy, kterých si každý nevšimne

Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně. Za zmínku stojí i fakt, že čeští dabéři občas nestihnou přeložit některé nápisy v pozadí či na cedulích (např. protože probíhá dialog mezi zásadními postavami nebo není dostatečně zřetelný kontext), které jsou mnohdy velmi vtipné až sarkastické. Z mnohých epizod jsou patrné i osobní názory autorů na svět, politiku Spojených států, globální problémy atd.

Tabule

V úvodní znělce většiny dílů píše Bart na tabuli větu, kterou dostal za trest. Text věty je téměř pokaždé jiný (např.: „Už nikdy nebudu použ. zkr.“) až na malé výjimky, kdy se scéna s tabulí opakuje pouze asi ve 3 dílech (např. Písek není přísada do sendviče [Sandwich → Sand = písek], Nejsem roztomile drzý).

Gauč

Většina dílů obsahuje i drobný vtípek, kdy rodina usedá na gauč před televizi a během této činnosti se jí přihodí drobný problém. Tato scénka bývá pro každý díl jiná, jsou však i případy, kdy se opakuje vtípek z dříve vysílané epizody. (Např. gauč je pryč.)

Speciální čarodějnické díly

V těchto dílech rozdělených většinou na 3 nezávislé příběhy se objevují parodie na nejrůznější horory (Noční můra v Elm street, Osvícení apod.), obvykle zemře několik postav a objevují se i nové postavy (např. mimozemšťané Kang a Kodos). Díly obvykle nemají s celkovým dějem nic společného (kvůli poměrně časté smrti hlavních postav). Ke speciálním čarodějnickým dílům většinou autoři přidávají také „hrůzyplné titulky“ doplněné humorným českým dabingem např. „V českém znění hrůzu naháněli“ apod.

Billboardy

Od poloviny 20. série je tu novinka:ve znělce se objeví billboard s vtipným textem.

D’oh!

V roce 2003 bylo Homerovo oblíbené „D’Oh“ zařazeno do oficiálního slovníku anglických slov.

Blu-ray

Blu-ray disk patří k třetí generaci optických disků, určených pro ukládání digitálních dat. Data se ukládají ve stopě tvaru spirály 0,1 mm pod povrch disku, příčný odstup stop je 0,35 μm. Pro čtení disků Blu-ray se používá laserové světlo s vlnovou délkou 405 nm.

Technologii vyvinula japonská firma Sony ve spolupráci s firmou Philips, které následně se skupinou výrobců spotřební elektroniky založily organizaci Blu-ray Disc Association (BDA), která převzala dohled nad rozvojem a licencováním samotného formátu. Název disku pochází z anglického Blue ray, tj. modrý paprsek, označení související s barvou světla používaného ke čtení (písmeno „e“ bylo z názvu vypuštěno, aby jej bylo možné zaregistrovat jako ochrannou známku).

Srovnání s jinými médii

Tak jako CD, má i blu-ray disk průměr 12 cm (v menší variantě 8 cm) a tloušťku 1,2 mm. Disky umožňují záznam dat s celkovou kapacitou až 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku až po 80 GB u oboustranné dvouvrstvé varianty. Díky umístění záznamu 0,1 mm pod povrch je možné vyrobit hybridní disk s DVD i Blu-ray záznamem na jedné straně disku. Čtecí zařízení pro disky blu-ray jsou vyvíjena s ohledem na kompatibilitu s CD a DVD, tj. mají umožňovat čtení všech tří typů disků.

Jeho konkurenčním formátem byl jiný nově vyvíjený typ optického média – HD DVD. V rámci snahy o co největší kompatibilitu byly vyvinuty také hybridní mechaniky schopné číst jak HD DVD, tak Blu-ray. V únoru 2008 (19. února 2008) však firma Toshiba oznámila zastavení vývoje formátu HD DVD, čímž se Blu-ray stal de facto nástupnickým standardem nahrazujícím DVD.

Maximální (standardní) rozlišení videa na Blu-ray je 1920 × 1080 bodů.

Funkce pro běžného uživatele, HD Video, Audio

Blu-ray umožňuje uložit obraz a zvuk v lepší kvalitě než DVD, což se projeví zejména při zobrazení na plazmových, LCD a LCD – LED televizorech (rozdíl je zřetelnější při větší úhlopříčce).

Technicky vzato na DVD je obraz uložen jako série snímků s rozlišením 720×576 bodů ve standardu PAL, resp. 720×480 bodů ve standardu NTSC, avšak na Blu-ray mohou být jednotlivé snímky filmu uloženy buď v rozlišení 1280×720 bodů nebo 1920×1080 bodů, standardy PAL a NTSC už zde nefigurují. Tyto video módy se označují jako 720p a 1080i/p (interlace / progressive). Rozlišení se označuje jako HD (high definition). Samotný obraz je zpracován pomocí kodeku MPEG-2, který byl použit již u DVD (především zpočátku uváděné filmy), nebo modernějších kodeků MPEG-4 AVC a VC-1, které ve srovnání s MPEG-2 nabízejí úsporu datového prostoru při srovnatelné kvalitě obrazu (převážná většina nově uváděných filmů).

Zatímco na DVD je standardem šestikanálový zvuk (5.1), Blu-ray nabízí kanálů až osm (7.1), umožňuje použití bezeztrátového formátu PCM, speciálně pro účely Blu-ray vylepšených kompresních formátů Dolby Digital Plus a DTS-HD High Resolution Audio a rovněž jejich bezeztrátových variant Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio . Pro sedmikanálový zvuk a zejména plné využití Dolby TrueHD a DTS-HD je zapotřebí samozřejmě i příslušně vybavený receiver a sada reproduktorů.

Nabídka filmů na blu-ray se rozšiřuje, byť ještě nedosahuje šíře nabídky DVD. Vzhledem k pomalému poklesu cen Blu-ray vypalovaček a současně dlouhodobě nízkým cenám HDD a Flashdisků není pravděpodobné, že v budoucnu Blu-ray plně nahradí formát DVD tak, jako se to stalo v případě generační obměny VHS za DVD.

Interaktivni funkce

Blu-ray filmy dále disponují interaktivní technologií BD-J (BD-Java), založenou na jazyce Java, známém z osobních počítačů a mobilních telefonů. Pomocí programového kódu, který se zpracovává přímo v přehrávači, jsou realizovaná například ovládací menu titulu, interaktivní rozhovory, hry a kvízy, které ovšem mohou být proti pseudohrám známým z DVD podstatně sofistikovanější. Díky připojení k internetu lze rovněž do paměti přehrávače stáhnout dodatečný bonusový obsah (nové dokumenty, fotky atd.). K využití těchto funkcí je potřeba disponovat přehrávačem s podporou profilu 2.0.

Označení Blu-ray disků

• BD-ROM – disk pouze pro čtení
• BD-R – disk k jednorázovému zápisu
• BD-RE – přepisovatelný disk

3D film

3D film (3D video, stereo film, stereo video) umožňuje spatřit natočené scény nikoli ploše, ale v celé jejich hloubce. Používána je řada různých metod, jak toho dosáhnout, například polarizace nebo anaglyph. První metoda zajišťuje rozdělení obrazu pro levé a pravé oko prostřednictvím různé polarizace světla, druhá barevným odlišením.

Polarizace využívají například kina IMAX, anaglyph nachází široké uplatnění, například videa na YouTube. Pro vytvoření 3D videa je třeba mít k dispozici dva záběry jedné scény – pohled levým okem a pohled pravým okem; a odpovídající software.

Pro prohlížení polarizovaného 3D obrazu i anaglyphu je třeba použít brýle s různými průzory – v prvním případě s polarizační slídou, ve druhém různobarevné – modrozelený a červený. Výhodou anaglyphu je jeho velké rozšíření – pokud vytvoříte 3D video v anaglyphu, může je pozorovat velké množství lidí po celém světě, kteří vlastní příslušné brýle.

Moderní metody zobrazení 3D filmů

V současné době je anaglyph nahrazován modernějšími technikami, které nevedou k destrukci barevného podání filmu (viz stereoskopie). V kině IMAX se využívá technika polarizované projekce. Techniku polarizované projekce využívají i digitální kina – díky systému RealD mohou tato kina pracovat jak ve 2D tak 3D režimu. Další technikou je tzv. aktivní zobrazení využívající střídavé zatmívání pravého a levého oka. Technologie 3D autostereoskopických monitorů využívá projekci různého obrazu do různých směrů. Technologie INFITEC je odvozená od anaglyfu, ale využívá 6 vlnových délek, takže zachovává barvy. Řešením jsou i HMD displeje využívající dvě mikroobrazovky.

3D filmy v Česku

Promítání 3D filmů vyžaduje speciální technologii. Největší 3D kino v Česku je kino IMAX v paláci Flóra v Praze. Zde je možné vidět řadu filmů zpravidla zahraniční produkce. Dále lze filmy v 3D shlédnout v mnoha dalších multikinech po celé ČR. Dalším místem s veřejnou instalací 3D projekce je muzeum Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Zde lze zhlédnou instruktážní filmy o práci motoru a dokumentární 3D film o transformaci kusu plechu v hotový automobil (film se jmenuje „Narození auta“ a vznik automobilu dává do paralely s vývojem lidského zárodku). 3D projekčním systémem je vybaveno i Informační středisko JETE Temelín. Veřejnosti se zde zdarma promítá film o využití jaderné energie. V rámci Třeboňského festivalu animovaných filmů AniFest lze každoročně zhlédnout stereoskopické filmy vytvořené počítačovou animací nebo stop-motion technikou. V Plzni je 3D kino součástí DinoParku, který je součástí zoo. Další projekční zařízení vlastní Fakulta aplikovaných věd Západočeské univerzity a v rámci výzkumu holografie jej veřejnosti předvádí při každoročním dni otevřených dveří.

Natáčení 3D filmů

Na první pohled vypadá natáčení 3D filmů jako snadná věc. Vezmou se dvě kamery, umístí se vedle sebe na vzdálenost lidských očí (cca 65 mm) a může se natáčet. Bohužel tento naivní přístup vede ke vzniku odstrašujících příkladů 3D filmů, na které se není možné dívat déle než několik sekund. Kamery musí být v první řadě dokonale synchronizované, a to jak z hlediska času snímání (s přesností na zlomky milisekund), tak s ohledem na ostření, zoom, barevné vyvážení a clonu. Tyto funkce poskytují jen profesionální plně elektronicky ovládatelné kamerové systémy. Dalším požadavkem je rozteč kamer – tu by bylo optimálně nutné dle velikosti scény mít možnost nastavovat od nuly (pro velmi malé objekty snímané z blízka) až po rozteče řádu stovek metrů (např. pro snímání pohoří v pozadí). Řešením jsou speciální montáže kamer (anglicky nazývané „rig“, nebo „paracam“ montáž), kdy jsou kamery umístěné kolmo na sebe a obraz se snímá přes polopropustné zrcadlo. Jedna z kamer je umístěna v kolejnicích – tak je možné nastavit jakoukoliv separaci nezávisle na velikosti použitých kamer.

iPhone

iPhone je produkt společnosti Apple, který v sobě spojuje funkce mobilního telefonu s digitálním fotoaparátem, multimediálního přehrávače (iPod) a zařízení pro mobilní komunikaci s internetem. Od vydání SDK v roce 2008 se pomalu stává i kapesní herní konzolí. Ovládá se pomocí velkého dotykového displeje s virtuální klávesnicí.

Historie

Přípravu iPhone oficiálně oznámil předseda představenstva Apple Inc. Steve Jobs na Macworld Conference & Expo 9. ledna 2007. Prodej koncovým uživatelům byl v USA zahájen 29. června 2007. Při nákupu se nevyžadovaly žádné osobní údaje, dodatečně bylo ovšem pomocí počítačového programu iTunes nutné uzavřít smlouvu s výhradním operátorem, kterým je pro Spojené státy firma AT&T Mobility (v době lednového představení telefonu ještě nesla název Cingular – toto logo je možné najít na nejstarších snímcích obrazovky). Tento způsob byl pohodlný, ale umožňoval zakoupení telefonu a jeho následné nelegální odblokování. Proto se nyní musí smlouva uzavírat přímo v obchodě.

V některých evropských zemích (Spojené království, Německo, Francie) se iPhone začal prodávat v průběhu roku 2007. V Asii se s prodejem začalo až v roce 2008. iPhone byl uveden na trh promyšlenou reklamní kampaní. Za její součást by se dalo považovat již představení telefonu, které z přístroje udělalo hit už několik měsíců před zahájením jeho prodeje. Podle zprávy Apple se v prvních 30 hodinách po zahájení prodalo 270 000 iPhonů, u AT&T bylo za stejnou dobu zaregistrováno 146 000 přístrojů.

6. března 2008 byla veřejnosti představena betaverze firmwaru 2.0, která vylepšuje použitelnost v podnikové sféře podporou Microsoft Exchange Serveru a umožňuje oficiálně vytvářet nativní aplikace pomocí SDK.

9. června 2008 byla na Celosvětové konferenci vývojářů (WWDC 2008) představena nová verze iPhonu s označením iPhone 3G.[4] Mezi její nové vlastnosti patří podpora UMTS sítí, GPS navigace a drobné změny v hardwaru. Zvýšila se výdrž akumulátoru. Na této akci byla rovněž předvedena finální verze SDK a firmwaru 2.0, který je určen jak pro iPhone 3G, tak pro první model telefonu a také mezitím uvedený multimediální přehrávač iPod Touch. Seznam zemí, kde se iPhone prodává, se rozšířil na 70, mezi nimi je i Česko. iPhone v ČR nabízí všichni 3 GSM operátoři O2, Vodafone a T-Mobile,stejně jako v dalších zemích „druhé vlny“ se začal prodávat 22. srpna 2008. Při zahájení prodeje telefonu se před obchody tvořily fronty, ovšem výrazně menší oproti uvedení v USA. Mediální pozornost vyvolal polský operátor Orange, který do front angažoval placené herce.

8. června 2009 byla na další Celosvětové konferenci vývojářů (WWDC 2009) představena zatím poslední verze iPhone, nejdříve s označením iPhone 3G S, následně však byla oznámena změna značení na iPhone 3GS. iPhone 3GS se od předchozího modelu liší rychlejším procesorem, dvojnásobnou velikostí paměti, kvalitnějším grafickým procesorem s podporou OpenGL 2.0, kvalitnějším fotografickým čipem s možností natáčení videa a přítomností magnetometru (digitálního kompasu). Byla také změněna úprava povrchu displeje, aby lépe odolávala mastnotě a dala se lépe čistit.

Starší iPhone 3G zůstává v prodeji, jeho cena byla snížena na 99 $ (v USA s dvouletým úpisem u AT&T). Nový iPhone 3GS se začal v USA v prodejnách Apple prodávat 19. června v 7:00 ráno všech časových pásem, u AT&T již o hodinu dříve za cenu 199 $ za verzi s 16GB pamětí a 299 $ s 32GB pamětí (ceny platí s dvouletým úpisem u AT&T, bez nějž není možné iPhone v USA koupit). Za první víkend se prodalo milion kusů iPhone 3GS, čímž byl překonán rekord z předchozího roku. Začátek prodeje iPhone 3GS v ČR byl stanoven na 31. červenec 2009.

Hardware

CPU (platformy ARM) první verze iPhone a iPhone 3G pracuje na frekvenci 400 MHz, doplňuje ho 128 MB RAM, u iPhone 3GS pracuje procesor na frekvenci 600 MHz a RAM má velikost 256 MB. Velikost paměti se u různých verzí pohybuje v rozmezí 4–32 GB.[8] Displej má rozlišení 480×320 pixelů a úhlopříčku 3,5 palců. Má jemné zobrazení, je velký a má skvělé pozorovací úhly. Dá se ovládat pouze dotykem prstu, na předměty nereaguje. Podporuje více dotyků současně, to se využívá především pro zvětšování a zmenšování obrázků, webových stránek aj. iPhone obsahuje hardwarový akcelerátor pro videa v kodeku H.264 s maximálním rozlišením 640×480 pixelů a datovým tokem 1,5 Mbit/s. iPhone 3G nebo 3GS lze získat ve dvou barevných provedeních zadního krytu – černé nebo bílé, bílá barva je ovšem dostupná pouze u modelu s větší pamětí.

Pro připojení na internet lze využít wi-fi sítě, pokud jsou dostupné. Kde k dispozici nejsou, tam se použije EDGE, popřípadě GPRS. iPhone umí komunikovat také ve standardu Bluetooth. Počínaje iPhonem 3G je samozřejmě možné využívat telefonní UMTS síť a systém pro zjišťování geografické polohy GPS.

V telefonu je umístěn tříosý akcelerometr sloužící jako senzor polohy, díky němuž se automaticky přepíná zobrazení na výšku a na šířku podle skutečné polohy přístroje. V iPhonu 3GS přibyl k určení polohy tříosý magnetometr (digitální kompas). V telefonu se také nachází senzor dopadajícího světla, který určuje jas obrazovky. iPhone obsahuje celkem 4 fyzická tlačítka a jeden přepínač: na přední straně tlačítko Home (Domů), na levé straně dvě tlačítka pro ovládání hlasitosti a dvoupolohový přepínač tichého a hlasitého módu a na horní straně uspávací/vypínací tlačítko. Všechny ostatní funkce se ovládají pomocí dotykového displeje.

Součásti balení

• Síťový USB adaptér („nabíječka“)
• Stereofonní sluchátka s mikrofonem (u modelu 3GS a 4 s možností změny hlasitosti)
• Kabel pro připojení iPhonu k USB portu
• Dokumentace – tištěný návod k použití
• Čisticí/lešticí hadřík (mimo iPhone 4)
• Samolepka s logem firmy Apple

Vestavěný software

iPhone je vybaven operačním systémem iPhone OS, který je odvozen od počítačového Mac OS X (Někdy nazýván OS X). Důraz je kladen na intuitivní ovládání a propojení s internetem.

Přístroj obsahuje internetový prohlížeč Safari, který je běžný na Mac OS X. Na iPhonu naleznete verzi zjednodušenou pro snadné ovládání pomocí dotykového displeje. Podporuje záložky a panely (tabs), zobrazuje webové stránky obsahující HTML, JavaScript a AJAX, ale nepodporuje technologie Java a Flash. Pro prohlížení a psaní e-mailů slouží aplikace Mail.

Aplikace Mapy zobrazuje mapy a družicové snímky Země stahované ze serverů Google. Maps umožňují vyhledávání objektů a cesty z jednoho místa na druhé, zobrazují intenzitu provozu na silnicích (pouze v USA) a lze je využít jako krokovou navigaci. Od firmwaru 1.1.3 je možné stanovit polohu telefonu na mapě podle okolních přístupových bodů wi-fi a BTS telefonního operátora, na 3G iPhonu i pomocí GPS. Na iPhonu 3GS je možné nechat mapu automaticky natočit podle skutečné polohy.

iPhone obsahuje multimediální přehrávač iPod, který přehraje hudbu, videa a podcasty nahrané na telefon z počítačového programu iTunes, a samostatný přehrávač pro videa z YouTube. V něm se otvírají i odkazy na YouTube videa z jiných aplikací (Safari, Mail). Prohlížet a synchronizovat s počítačem lze také obrázky, k jejich zaznamenání slouží digitální fotoaparát. Dále na iPhonu naleznete kalkulačku (od verze 2.0 i s vědeckými funkcemi), kalendář, poznámky a s využitím internetu také aktuální počasí a kurzy akcií. Několik měsíců po zahájení prodeje iPhonu přibyla možnost využívat přímo na telefonu iTunes Store a ve firmwaru 2.0 App Store. Ve verzi 3.0 přibyla možnost pořizování audiozáznamů, na iPhone 3GS je i možnost natáčet video.

Seznam předinstalovaných aplikací

Následující aplikace jsou předinstalovány na iPhonu s firmware 3.0 a vyšším (pořadí podle výchozího třídění, na prvních 4 místech aplikace v doku):

• Telefon
• Mail
• Safari
• iPod
• Zprávy
• Kalendář
• Obrázky
• Fotoaparát
• YouTube
• Akcie
• Mapy
• Počasí
• Diktafon
• Poznámky
• Hodiny
• Kalkulačka
• Nastavení
• iTunes
• App Store
• Kompas – pouze iPhone 3GS a novější
• Kontakty
• Game Center – od iOS 4.1 na iPhone 3GS a novějších

Volitelné aplikace

6. března 2008 Apple představil betaverzi SDK, která umožnila vytváření nativních aplikací třetím stranám. Aplikace je možné instalovat na firmware verze 2.0 a vyšší. Předtím, než byla oficiálně poskytnuta možnost nahrávání aplikací, se dala používat aplikace Installer – vlastně nelegální obdoba App Store. Ta se do iPhonu (nebo iPodu Touch) dá nahrát po tzv. jailbreaku (zpřístupní iPhone neschváleným nativním aplikacím s využitím bezpečnostní chyby).

App Store

Aplikace schválené Applem lze získat pomocí App Store, což je část internetového obchodu iTunes Store věnovaná aplikacím. Přistupovat na něj lze z počítače pomocí programu iTunes nebo přímo z iPhonu s firmwarem verze 2.0 nebo vyšší.

LED TV

LED TV (televize s LED podsvícením) je termín používaný společností Samsung, Panasonic, Toshiba, Philips, LG, ProScan a Vizio. Toto označení používají u svých LCD (displej z tekutých krystalů) televizorů, které používají LED podsvícení. Termín LED TV je zpochybňován, protože u televizorů se nejedná o obraz tvořený LED, ale pouze o podsvícení obrazových bodů, obrazové body se i u těchto panelů (televizí) skládají z tekutých krystalů (LCD).

Společnost ASA (Advertising Standards Autority – korektní reklamní kampaně) oznámila, že termín „LED TV“ se ve Velké Británii smí používat pouze je-li dále uvedeno že televizor používá technologii LED podsvícení.

LED jsou v současné době ještě příliš velké, aby z nich bylo možno vyrobit jednotlivé pixely do běžného televizoru. Použití skutečného LED displeje je tedy možné jen pro mnohem větší obrazovky např. sportoviště nebo reklamní plochy. Je pravděpodobné, že se výrobci rozhodli označit svoje řady LCD televizorů jako LED TV aby utržili něco z nastupující technologie OLED televizí, které zatím ještě nejsou komerčně dostupné kromě Sony XEL-1.

Způsoby LED podsvícení

Existuje několik způsobů podsvícení LCD panelu pomocí LED.

RGB LED

Používají se skupiny čtyř LED (červená, modrá, dvě zelené), které jsou rozmístěny maticově po celé ploše panelu. U této technologie lze použít tzv. „local dimming“, což je ztlumení jednotlivých LED v místě kde je třeba dosáhnou sytější černé barvy. Lze dosáhnout vyšších hodnot barevného spektra než u jiných způsobů podsvětlení.

Direct LED

Opět maticové rozložení LED za panelem, ale používají se pouze bíle LED. Také lze použít funkci „local dimming“ a dosáhnout vyššího kontrastu.

Edge LED

Bílé LED jsou umístěny pouze po okrajích panelu a pomocí sítě speciálních světlovodů s odraznými ploškami se světlo z LED rovnoměrně rozptýlí za LCD panelem. Výhodou této technologie je použití menšího počtu LED a tím i snížení nákladů na výrobu a tedy i ceny, panel může být také velmi tenký. Nevýhodou je, že nelze použít funkci „local dimming“. Obraz současných LED TV s tímto systémem podsvícení i tak patří k tomu nejdokonalejšímu co současný trh nabízí, společnost Sharp, která tvrdila, že tento způsob podsvícení není dokonalý tento způsob začala používat rovněž.

Světlovody za obrazovým panelem jsou generačně zcela jinde než u prvních TV, které výrobci označovali LED TV, rozdíl mezi podsvícením sítí LED, který se nazývá RGB LED a EDGE LED je neznatelný, tomuto napomáhají i různé specialní folie z přední strany panelu čímž výrobci zcela dorovnali možná i předehnali veškeré výhody systému RGB LED.

Rozdíly mezi LCD podsvícenými pomocí CCFL a LED

LCD televizory podsvícené pomocí LED se v některých oblastech liší od běžných LCD televizorů podvícených pomocí trubic CCFL:

• Poskytují velmi jasný obraz a hlubokou černou (kromě Edge-LED).
• Při použití Edge-LED podsvícení může být panel velmi tenký.
• Zřetelně nižší spotřeba energie při stejném nastavení obrazu.
• Mohou nabídnout širší barevné spektrum, zejména při použití RGB-LED podsvícení.
• TV s LED podsvícením má výrazně vyšší životnost.
• Lepší a rovnoměrnější podsvícení celé plochy.
• Několikanásobné zvýšení kontrastu.

Technologie

Výrobci televizorů mohou používat LED podsvícení místo standardních studených katodových zářivek (CCFL) které se používají ve většině LCD televizorů. Je důležité rozlišovat tuto metodu podsvícení běžných LCD panelů od skutečného LED displeje, nebo OLED displeje. Televizory nazývané jako „LED televizory“ jsou diametrálně odlišné od OLED, OEL nebo technologií AMOLED.

LED podsvícení nabízí několik obecných výhod nad běžným CCFL podsvícením televizorů, typicky nižší spotřebu energie a vyšší jas. Ve srovnání s CCFL poskytuje LED podsvícení větší barevnou škálu (více než 100% Adobe RGB). Ovšem i moderní CCFL dosahují široké barevné škály a nízké spotřeby energie. Hlavní překážkou pro široké použití LED podsvícení pro LCD televizory jsou výrobní náklady, proto jsou tyto televizory dražší. Odlišné druhy LED podsvícení nabízejí různé výhody. První komerční LED podsvícený LCD televizor byl Sony Qualia 005 (uveden v roce 2004). U tohoto televizoru bylo použito podsvícení pomocí RGB LED, toto řešení nabízí barevné spektrum přibližně dvakrát větší než běžná CCFL LCD televize (kombinovaný světelný výkon z červené, zelené a modré LED produkuje jasnější bílé světla, než je tomu u jednoho bílého světla). RGB LED technologie se stále používá pro některé LCD televizory Sony BRAVIA a využívá technologií ‘local dimming’, která poskytuje výborný kontrast díky selektivnímu vypínání jednotlivých LED v tmavých scénách obrazu.

Edge LED podsvícení bylo také poprvé použito u společnosti Sony (září 2008) u 40″ ZX1 BRAVIA. Mezi hlavní výhody Edge-LED podsvícení je možnost vyrábět tenčí panely (ZX1 BRAVIA je tenký pouze 9.9mm). Samsung také uvedl na trh řadu Edge LED LCD televizorů s tenkými panely. Při použití Edge LED podsvícení je riziko, že obraz ztratí svou jednotnost, protože nelze vypnout pouze některé LED jako u maticového celoplošného podsvícení. RG(G)B LED podsvícení po celé ploše panelu čtyřmi barevnými LEDkami – červená, zelená, zelená, modrá. Toto podsvícení je často zaměňováno s tzv. Edge-LED.

LCD televizory podsvícené pomocí LED jsou považovány za nástupce plazmových a běžných LCD TV podsvícených CCFL trubicemi a to s delší životnosti (až 100 000 hodin) a lepší energetickou účinností[2]. Na rozdíl od CCFL trubic lze LED vyrábět i bez použití rtuti, na druhou stranu jsou používány jiné prvky, jako například galium a arsen, což znamená, že nelze s jistotou říci která z těchto technologií je lepší pro životní prostředí.

Protože LED se zapínají a vypínají mnohem rychleji než CCFL trubice, mohou displeje nabídnout vyšší světelný výkon a je teoreticky možné nabízet velmi vysoký kontrastní poměr. Dále mohou produkovat hlubokou černou a vysoký jas, nicméně toho lze dosáhnout pouze použitím maticového podsvícení. Edge-LED podsvícení tak skvělých výsledků nedosahuje.

Historie

Sony byl prvním výrobcem vyrábějícím komerční LED podsvícené LCD televize Qualia KDX-46Q005 v roce 2005. Nicméně Samsung jako první použil termín „LED TV“ ve své řadě Luxia Egde LED TV. Samsung integroval LED podsvícení do 40, 48, 52 a 57 palcových verzí svých televizorů série LN-T81F v roce 2007 a série A950 v roce 2008. Sony kromě RGB LED podsvícení (které stále používá u 46 a 55 palcových televizorů řady BRAVIA KDL-..X4500), také představila v roce 2008 první „flat-panel monitor“ s technologií Edge-LED podsvícení. V roce 2008 představil Sharp sérii AQUOS LC-XS1US, 52 a 65-palcové HDTV, u kterých používá LED podsvícení a plánuje výrobu Egde LED HDTV v druhé polovině roku 2009. LED televizory mají stále vysoké výrobní náklady, společnost Vizio představila model VF551XVT, nejlevnější HDTV s použitím LED podsvícení. Maloobchodní cena 1999.99 USD. LG také představí vlastní LED podsvícený HDTV. LED podsvícení se také běžně používá v počítačových monitorech např. Apple 24″ a 30″ cinema, Sony BRAVIA KLV-40ZX1M a monitory Dell G2210 a 2410.